Přišli jsme na návštěvu, kde již návštěva byla, takže jsme nějakou dobu čekali ve společnosti denního tisku a televize, kde dávali samé naprosto nezajímavé věci, takže jsem plna zoufalství sáhla po Hospodářských novinách. Jelikož já expert jsem jimi začala listovat odzadu, na tento zajímavý článek jsem narazila velmi brzy a okamžitě jsem začala tlumeně vykřikovat Jéé jéé jéé. Jakmile jsem se však začetla, mé výkřiky se změnily v udivené Coože? a brzy na to Takový kecy! Slečna autorka článku, který jsem v nejvyšší tajnosti vytrhla a pečlivě uschovala a poté oscanovala, aby jste se nad ním mohli podivovat i vy, píše o svém nanejvýš odsouzeníhodném prohřešku - přejití přechodu na červenou, protože Fini dodržují veškerá pravidla, a dále se zmiňuje o introvertních a plachých povahových rysech Finů.
Za tu dobu, co jsme s Lucy v Helsinkách strávily, jsme plachost potkaly jen u vydry, kterou ti ,,tišší" Fini vylekali tak, že utekla a do zavíračky zoo se již neukázala. A co se přechodů týče, na zelenou čekali povětšinou jen cizinci.
Tan nevím, kde jsme to vlastně byly.
Ale velkou radost mi udělalo slovo Helsinki - po K měkké I!
Zde hledá 