Knihovna
20. července 2011 v 7:20 | Helena de Extasy
O tomto seznamu jsem se dozvěděla díky Madie (omlouvám se, pokud se tak Vaše jméno nepíše). Seznam byl sestaven v březnu minulého roku a vyšel jako kniha. V anglličtině. Proto jsou tituly psány anglicky. Ale prudce geniální Lady si dala tu práci a projela knihy Národní knihovnou, takže v závorkách máte české názvy, pod kterými knihy vyšly v našich končinách.Tituly jsou rozdělené dle století - 2000, 1900, 1800, 1700, před 1700. Všechny se nevlezly do jednoho článku, tudíž jsou rozkouskované. Nemusíte se obávat, že bych vás o nějaké ošidila *smile*
Tučně zvýrazněné jsou ty, které má již Lady přečtené.
Je možné, že jsem některé překlady přehlídl. Kdybyste zaznamenali chyby/chybějící překlady, dejte mi vědět, prosím.
2000s
- Never Let Me Go (Neopouštěj mě) - Kazuo Ishiguro
- Saturday (Sobota) - Ian McEwan
- On Beauty (O kráse) - Zadie Smith
- Slow Man (Pomalý muž) - J.M. Coetzee
- Adjunct: An Undigest - Peter Manson
- The Sea (Moře) - John Banville
- The Red Queen - Margaret Drabble
- The Plot Against America (Spiknutí proti Americe) - Philip Roth
- The Master - Colm Tóibín
- Vanishing Point - David Markson
- The Lambs of London - Peter Ackroyd
- Dining on Stones - Iain Sinclair
- Cloud Atlas (Atlas mraků) - David Mitchell
- Drop City - T. Coraghessan Boyle
- The Colour (Zlatá horečka) - Rose Tremain
- Thursbitch - Alan Garner
- The Light of Day (Světlo dne) - Graham Swift
- What I Loved - Siri Hustvedt
- The Curious Incident of the Dog in the Night-Time (Podivný případ se psem) - Mark Haddon
- Islands - Dan Sleigh
- Elizabeth Costello - J.M. Coetzee
- London Orbital - Iain Sinclair
- Family Matters - Rohinton Mistry
- Fingersmith (Zlodějka)- Sarah Waters
- The Double - José Saramago
- Everything is Illuminated (Naprosto osvětleno) - Jonathan Safran Foer
- Unless (Ledaže)- Carol Shields
- Kafka on the Shore (Kafka na pobřeží)- Haruki Murakami
- The Story of Lucy Gault - William Trevor
- That They May Face the Rising Sun - John McGahern
14. července 2011 v 8:10 | Helena de Extasy
Moi kids
jedna z mých ,,prázdninových četeb"...uhm to zní opravdu nešikovně.
Prostě kniha, jež mne velice zaujala. Připomíná mi tvorbu beatníků, samozřejmě narážím na Bukowského (i když stoprocentní beatník není).
Denis Leary - Rakovinu nevyléčíš
Útlá kniha, kterou máte přečtenou za jediný den (za jediné dopoledne, pokud jste čtenáři jako já, máte dost cigaret a piva/vína, protože jinak vás zdrží shánění těchto legálních drog - že na ně při četbě dostanete chuť je na 99,9% jisté). Jakoby divadelní hra a jeden dlouhý monolog.
Malá ukázka:
,,Zůstaly mi akorát cigára a pivo. Jediný spřízněný duše. Moji největší přátelé. Už je to tak. A když se nad tim zamyslíte - co víc vlastně člověk potřebuje? Koukněte na tu lahev. Je skvělá. Miluju ji. Je v ní chmel, je v ní slad, jsou v ní proteiny. Vydá za celý jídlo. Ale bez svý kámošky není ničím. Lahev a cigareta. Dvě lahve a dvě cigarety. Basa a karton. Možná přijde na návštěvu sestřenice turecká káva. Miluju kávu a miluju pivo, ale tebe, cigareto, miluju ze všech nejvíc. Miluju tě, zbožňuju tě, miluju kouření a zpívám píseň o kouři.
6. dubna 2011 v 6:04 | Helena de Extasy
Jiří Wolker není můj oblíbený básník, líbí se mi jen Pokora. Ale při pročítání jeho sbírky Srdce štít se přece jen něco našlo. Mimochodem jistě znáte jeho epitaf, jenž si sám před smrtí napsal: ,,Zde leží Jiří Wolker, básník jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než mohl srdce své k boji vytasit, zemřel mlád dvaceti čtyř let."
Jiří Wolker - Báseň milostná
Řeklas mi, že jenom o očích tvých je celý svět,
že pro mě nění nic, co leží mimo ně.
V tvých očích kvetou bílé jabloně,
oblaka plují,
ptáci zpívají a poletují.
Já ti věřím
a nevěřím.
S velikou bolestí oči tvé na kusy rozlamuji,
aby mne poznovu obrostly řetězem duhovým.
Pověz mi, má milá,
- když celý svět oko tvé objímá -
proč jsi dopustila,
že dělník dnes ráno z lešení spadl
a před mýma očima
se zabil?
Přiznám se, že i tak se mi líbila až napodruhé.
Ještě nějaké výroky:
,,Konečně co jiného je smrt než to, že máme svět v zubech?"
,,Ztráceti lásku je krutější než ztratiti ji, ztráceti život je krutější než ztratiti ho."
,,Individualismus jest zajisté ohavná filosofie. Znamená to ukájení se sebou samým, tj. duševnou onanii." *favourite*
,,A přesto pořád cítím, že kdesi jsem falešný, nalíčený a koketní." *představuje si jej tak*
WOLKER, Jiří. Srdce štít. Vyd. 1. Prahav: Československý spisovatel, 1964. (Klub přátel poezie)
2. dubna 2011 v 22:44 | Helena de Extasy
,,Co mi radíte, abych navštívil?" zeptal se.
,,Planetu Zemi," odpověděl zeměpisec. ,,Má dobrou pověst..."
Malý princ odešel a myslel na svou květinu.
Sedmá planeta byla tedy Země.
Země není jen tak ledajaká planeta! Jsou na ní asi dvě miliardy dospělých. A mezi nimi je sto jedenáct králů (počítáme-li ovšem i černošské krále), sedm tisíc zeměpisců, devět set tisíc byznysmenů, sedm a půl milionu opilců a tři sta jedenáct milionů domýšlivců.
Abyste si dovedli představit rozměry Země, řeknu vám, že před vynálezem elektřiny bylo třeba na všech šesti pevninách vydržovat celou armádu čtyř set šedesáti dvou tisíc pěti set jedenácti lampářů.
Na toho, kdo viděl Zemi trochu zdálky, to dělalo ohromný dojem. Pohyby této armády byly řízeny jako operní balet. Nejprve přišli na řadu lampáři na Novém Zélandě a v Austrálii. A ti, když rozžali lampy, šli spát. Po nich nastoupili do toho reje lampáři v Číně a na Sibiři. Potom také oni obratně zmizeli za kulisami. Tu nastoupili lampáři ruští a indičtí. Potom afričtí a evropští. Nato jihoameričtí a pak severoameričtí. A nikdy se nezmýlili v pořadí nástupu na scénu. Bylo to velkolepé.
Pouze lammpář jediné svítilny na severním pólu a jeho klega na jižním pólu vedli lenivý a bezstarostný život: pracovali dvakrát do roka.
*Řeknu vám, nejzajímavější popis planety, jaký jsem kdy četl. Jistě jste poznali výňatek z Malého prince, kdo nečetl, ať tak se studem učiní.*
SAINT-EXUPÉRY, Antoine de. Malý princ. Dotisk 12. vydání. Praha : Albatros, 2005. S. 59-60. ISBN 978-80-00-0146-3
*Ladyina nejoblíbenější ilustrace z knihy*
9. března 2011 v 9:03 | Helena de Extasy
VIEWEGH, Michal. Švédské stoly aneb Jací jsme. 1. vyd. Brno: Petrov, 2000. 168 s. ISBN 80-7227-080-X
Lidi, neblázněte!
Včera jsme panu Josefu Novákovi (64), výčepnímu v restauraci U přejetý žáby, položili v těchto dnech tak častou anketní otázku: Co budete dělat během zatmění Slunce 11. srpna? Zde je jeho nezkrácená odpověď:
,,Co budu dělat běgem zatmění Slunce? TAk to ti, mladej, rád řeknu: zatáhnu si rolety a nehnu se z barákku ani na krok. Možná si ty rolety zatáhnu už dneska, protože už se na to šílenství nemůžu dívat - jak celý rodiny pulírujou dalekohledy, sháněj svářečský brejle, a dokonce si kkupujou autobusový zájezdy až támhle někam k Balatonu, vodkkud toho prej uviděj nejvíc. Což znamená nejmíň. Maj ty lidi rozum? Táhnout se takovou dálkku kvůli necelejm třem minutám zírání na něco, co není vůbec vidět, a to ještě nesmí bejt zatažíno? A na tohle se prj jenom do Evropy přijede podívat padesát miliónů lidí... Je tohleto možný?
7. března 2011 v 7:03 | Helena de Extasy
*je v tom sever a je v tom gay love, Lady prostě musela
FRANTIŠEK GELLNER, sb.PO NÁS AŤ PŘIJDE POTOPA!
Miluju severní nebe
bílé a bez citu,
kterým se marně prodírá slunce
chladné a bez svitu.
Milujuseverní pláně
se smutkem zavátých cest.
Miluju večerní mlhy
severních velkoměst.
Miluju severní muže
těl těžkopádných a mdlých
s bezradnou, truchlivou touhou
v srdcích tesklivých.
Miluju severní ženy
bázlivě stulené v tmách,
které prožívají své lásky
v snech a vzpomínkách.
4. března 2011 v 4:03 | Helena de Extasy
Další významné vítězství soukromého podnikání
,,Nemci nejso naši nepřátelé," říká Yossarianovi, hrdinovi válečného románu Josepha Hellera Hlava XXII, proviantní důstojník Milo. ,,Jistě, jsme s nima ve válce. Možná začali tuhle válku, možná zabíjejí milióny lidí, ale účty vyrovnávají mnohem pomptněji než některý naši spojenci - moh bych jmenovat. Nechápeš, že svoje obchodní dohody s Německem musím za každou cenu respektovat? Zkus se na to podívat z mýho hlediska." V příštích dnech Milo uzavře s Němci smlouvu, která ho zavazuje svrhnout pumy na vlastní, americké jednotky - což také skutečně udělá...
2. března 2011 v 2:03 | Helena de Extasy
Zamilovaný skinhead
Nastoupil do autobusu kdesi na periferii města a posadil se doprostřed dvojsedadla přímo naproti mně; podvědomě jsem k němu vzhlédl, ale ihned jsem polekaně sklopil oči nazpátek k rozečteným novinám - mám sice po předcích jen osminu židovské krve, ale kvůli velkému nosu a tmavým kudrnaatým vlasům mi různí čeští árijci už dvakrát hádali víc. Raději jsem si ho prohlédl pokradmu: mohlo mu být něco koloem dvačeti; byl mohutný, zavalitý, na sobě měl krátkou zelenou bundu (zvanou tuším bomber), černé džíny s ohrnutími nohavicemi a černé kanady. Jeho hlava byla téměř holá a v překvapivě inteligentním obličeji sídlil známý nevraživě dotčený výrz člověka, který v potu tváře pracuje pro národ - a kterému národ namísto vděku oplácí jen zmanipulovanými soudními processy a tendenčními reportážemi v televizním zpravodajství (ještě že aspoň někteří policisté a soudci pochopili, kdo je skutečný národní škůdce...).
V ruce držel tři rudé růže zabalené v průsvitném celofánu.
9. února 2011 v 0:00 | Helena de Extasy
*Poslední část výletu do světa Charlese Bukowského je seskládaná jen z citací, jež Lady v knize zaujaly. Mimochodem notně se mi líbí, jak si s Hemingwayem říkají Buk a Ernie *sentimentální povzdech* Enjoy!
***
Vybral jsem si tu nejlíp vypadající ženskou v baráku a rozhodl se, že ji přinutím, aby mě nenáviděla.
***
Kristebože, všude byly nějaký ženský a víc než polovina z nich vypadala dobře na šoustačku, ale nic se s tím nedalo dělat - můžete se na ně jen dívat. Kdo kdy vynalezl tak hnusnej podvod? Všechny ale vypadaly dost podobně - když si odmyslíme tady trochu tuku navíc nebo jinde žádnej zadek - tolik kytek na poli. Kterou si vybereš? Která si vybere tebe? Je to jedno, a všechno je to tak smutné. A když je výběr hotov, nikdy to nefunguje, nikdy nikomu to nefunguje, bez ohledu na to, co sami říkají.
***
Můžete mi ukrást moje ženský, ale nešahejte mi na whisky.
***
Potom jsem si všiml ve světle svící mistrových uší. Světlo svíček je prosvěcovalo, jako by byly vytvořeny z toho nejjemnějšího toaletního papíru
Seznam oblíbených autorových básníků a spisovatelů: Ezra Pound T.S.Eliot, E.E.Cummings, D.H.Lawrence, H.D. (Hilda Doolitleová), John Ehiot, Edith Sitwellová, Osbert Sitwell, Sacheverell Sitwell
7. února 2011 v 8:42 | Helena de Extasy
VELKÁ KONOPNÁ HRA
jednou večer jsem se ocitl na nějakém shromáždění - většinou mi to bývá strašně nepříjemný. já jsem v zásadě samotář, starej ožrala, kterej dává přednost pití o samotě, snad jen s nadějí na nějakýho Mahlera nebo Stravinskýho v rádiu. jenže tady byl najednou úplně šílený dav. nebudu se pouštět do líčení důvodů, protože to je jiný příběh, možná delší, možná zmatenější, ale zkrátka když jsem tam tak stál, popíjel víno a poslouchal Doors, Beatles nebo Jefferson Airplane smíchaný se všemi okolními hlasy, uvědomil jsem si, že potřebuju cigaretu. mně došly. obvykle mi dojdou. uviděl jsem kousek od sebe stát 2 mladíky, pohupovali rukama, volně se vlnili do rytmu a vypadali jako ztřeštěnci: ohnuté krky, prsty roztažené - byli jako z gumy, z rozcupovaný gumy, která se natahovala a smršťovala a trhala.
přistoupil jsem k nim: "hele, kluci, nemáte cigaretu?"
přimělo je to k ještě divočejšímu skákání. stál jsem tam a pozoroval je, rozjížděli to, trhaně sebou zmítali a klátili se ze strany na stranu.
"my nekouříme, člověče! ČLOVĚČE, my ne... k o u ř i m e. cigarety."
"ne, člověče, my nekouříme. teda aspoň tímhle způsobem ne."
skok. dřep. guma.
"my jedeme na M-a-l-i-bůůůů, člověče! jo, jedeme na M a l l l - i - bŮŮŮŮ! člověče, my mizíme na M-aly-bůůůůůůů!"
"jo, čéče!"
"jo, čéče!"
"jo!"
skok, prsk. nebo prsk, skok.
3. února 2011 v 2:02 | Helena de Extasy
*Téma psychiatrické léčebny.
FIALOVEJ JAKO KOSATEC
Jedna strana oddělení byla označena A-1, A-2, A-3 a tak dál a drželi tam muže, a druhá strana byla značená B-1, B-2, B-3 a drželi tam ženy. Rozhodli se ale, že je terapeuticky vhodné, abychom se občas vídali, a to byla velice dobrá terapie - šoustali jsme ve skříních, venku na zahradě, za stodolou, všude. Spousta ženskejch tam šílenství jenom předstírala, protože je jejich manželé přistihli s jiným, a celý to byl trik - chtěly, aby jim zase uvěřili, aby je manžílci politovali a aby se pak dostaly ven a dělaly to celé znova. Pak se zase vracely a pak šly zase ven a tak dál. Když ale byly holky zavřené uvnitř, musely to mít, a my dělali všechno, abychom jim v tom pomohli. A zaměstnanci měli pochopitelně spoustu práce - doktoři souložili se setřičkama a zřízenci ojížděli jeden druhýho, takže sotva věděli, co děláme my. Bylo to výborný.
Víc šílenců jsem potkal venku - kam se podíváte: v laciných obchoďácích, v továrnách, na poštách, v obchodech s potřebami pro zvířata, na baseballu, ve stranických sekretariátech než kolik jsem jich viděl uvnitř. Někdy jste nevěděli, za co se tam dostali. Byl tam jeden docela vyrovnanej chlápek, snadno se s ním dalo mluvit, jmenoval se Bobby, vypadal dobře; vlastně vypadal sakra líp než většina psychiatrů, kteří se nás snažili vyléčit. S žádným z psychiatrů se nedalo delší dobu bavit, aniž byste se začali cítit úplně šíleně. Většina psychiatrů se stala psychiatry, protože se báli o svůj vlastní rozum. Zabývat se vlastním rozumem je to nejhorší, co může šílenec udělat, a všechny teorie, který to popírají, jsou kraviny. Občas dokonce nějaký cvok pokládal podobný otázky:
22. ledna 2011 v 0:47 | Helena de Extasy
DOLAR A DVACET CENTŮ
konec léta miloval ze všeho nejvíc, ne podzim, i když možná to už vlastně byl podzim, na pláži už začínala být zima a on se rád procházel těsně po západu slunce podél vody, nikde žádní lidé a voda vypadala špinavě, voda vypadala mrtvolně a racci ještě nechtěli jít spát, nenáviděli spánek. racci slétali dolů, nalétávali na jeho oči, jeho duši, na to, co z jeho duše zbylo.
když vám toho z duše moc nezbývá a víte to, pořád ještě nějakou duši máte.
posadil se a díval se přes vodu do dáli, a když se díváte přes vodu do dáli, připadá vám všechno úplně neuvěřitelné. například, že existují takové státy jako Čína nebo USA nebo místa jako Vietnam. nebo že byl někdy dítě. ne, když na to přijde, zase to tak neuvěřitelné není; měl přece tak zasraný dětství, že na to nikdy nezapomene. a dospělost: všechna ta zaměstnání a všechny ty ženy, potom žádná žena a žádné zaměstnání. v šedesáti tulák. vyřízenej. nic. má v hotovosti dolar a 20 centů. nájem zaplacený na týden. oceán... vzpomínal na ženy, některé na něho byly hodné. jiné byly prostě bestie, hrabivky, bláznivky a příšerný palice. pokoje, postele, domy, Vánoce, zaměstnání, zpívání, nemocnice a prázdnota, prázdné dny a noci beze smyslu a bez naděje.
a teď zhodnocení těch šedesáti let: dolar a 20 centů.
18. ledna 2011 v 19:41 | Helena de Extasy
*Další vykrádačka, tentokrát našeho pana autora - Viewegh.
KLAUS: Co tisíců mých prostých poddaných teď klidně spí! - Ó, spánku, sladký spánku! Ty živiteli všech! Čím já tě plaším, že odmítáš mi víčka obtížit a dát mé mysli chvilku zapomenout!
PANÍ MAB, královna snů: Ještě se ptej! Říkala jsem ti, že nemáš na ten kongres ODS jezdit!
KLAUS: (posadí se na posteli) To všechno ten Černohorský, nebo jak se ten chlap jmenuje! Pořád prý: Probuďme se! Probuďme se! - a člověk pak kvůli němu neusne!
PANÍ MAB: Spi už!
(Klaus usíná a začíná se mu zdát sen, ve kterém má na sobě vojenskoku polní uniformu ana hlavě přilbu. Vzápětí přichází Chaun)
CHAUN: (posměšně) Tak kuž zase mobilizujeme, co? Nejdřív proti sociálním ddemokratům, pak proti úspěšným podniatelům, co chtěli do Senátu, a teď pro změnu proti studentům a lidem na náměstích...
KLAUS: (otráveně) Já jsem ten dopis nepsal. Já jsem ho jenom podepsal.
CHAUN: Ach tak. A kdo bude další? Důchodci? Matky s dětma? Stolní tenisti?
KLAUS: Puberťáku...
16. ledna 2011 v 0:00 | Helena de Extasy
ZNÁSILNĚNÍ! ZNÁSILNĚNÍ!
Doktor na mě zkoušel nějaký nový test. Spočíval v trojím odběru krve - druhý deset minut po prvním a třetí o čtvrt hodiny později. Doktor provedl první dva odběry a já vyšel ven na ulici, abych přečkal těch 15 minut, než se vrátím do ordinace. Stál jsem na ulici a vtom jsem si všiml ženy, která seděla na autobusové zastávce naproti přes silnici. Z milionů ženských sem tam spatříte takovou, která z vás všechno vytáhne. Je to něco v jejich podobě, ve způsobu, jakým drží pohromadě, ve zvláštních šatech, co mají na sobě, něco v nich, co nedokážete zvládnout. Měla vysoko zkřížené nohy a měla na sobě světle žluté šaty. Nohy se jí zužovaly k jemným kotníkům, ale měla pěkně tvarovaná silná lýtka a nádherné křivky hýždí a stehen. Ve tváři měla ten hravý výraz, jako by se na mě usmívala, ale snažila se to skrýt.
Šel jsem k semaforu a přešel přes ulici. Blížil jsem se k její lavičce na autobusové zastávce. Byl jsem v tranzu. Nedokázal jsem se ovládnout. Když jsem se přiblížil, vstala a vydala se dolů ulicí. Její zadek mě připravoval o rozum. Šel jsem za ní, poslouchal cvakání jejích kramflíčků a očima hltal její tělo.
Co se to se mnou děje? pomyslel jsem si. Ztrácím nad sebou vládu.
Na to ti seru, odpověděl mi jakýsi vnitřní hlas.
Přišla k poště a vešla dovnitř. Vešel jsem hned za ní. Stálo tam ve frontě asi pět lidí. Bylo teplé a příjemné odpoledne. Všichni vypadali, jako by byli ve snovém opojení. Já určitě.
Jsem od ní pár centimetrů, pomyslel jsem si. Mohl bych se jí dotknout.
Měla složenku na sedm dolarů osmdesát pět centů. Poslouchal jsem její hlas. Dokonce i její hlas působil jako součástka speciálního sexuálního stroje. Odešla. Koupil jsem si deset korespondenčních lístků, které jsem nechtěl. Potom jsem spěchal ven. Čekala na autobus, který právě přijížděl. Stihl jsem to na poslední chvíli do dveří těsně za ní. Potom jsem si našel hned za ní místo. Jeli jsme hodně daleko. Musela vycítit, že ji sleduju, pomyslel jsem si, ale nevypadá, že by ji to nějak obtěžovalo. Měla světle zrzavé vlasy. Všechno na ní bylo jakoby v jednom ohni.
Museli jsme jet asi pět nebo šest kilometrů. Náhle vyskočila a zatáhla za šňůru. Sledoval jsem, jak se jí při zatažení za šňůru, vysunuly těsně upjaté šaty nahoru.
Ježíšikriste, tohle nevydržím, pomyslel jsem si.
4. ledna 2011 v 0:00 | Helena de Extasy
*Kdo by neznal Účastníky zájezdu od M. Viewegha. Film jsem viděla několikrát a patří k mým oblíbeným, ke knize jsem se však musela dlouho dokopávat. Vybrala jsem z ní pasáže zaměřené na gaye. Enjoy!
(Žlutej meloun, uzenej losos a máta!s. 156-158)
Pamela, jakmile pochopila, že si její spolustolovníci nedělají legraci, dokonce zdvojnásobila své permanentní nadšení. Homosexuálové jsou přece zajímaví lidé, a zajímavé lidi - jak přece před chvílí říkala - ona ráda poznává. Má vlastně neuvěřitelné štěstí - jede teprve na svůj druhý zájezd, a nejenže hned veze jednoho známého spisovatele a jednoho poslance z parlamentu, ale dokonce i dva opravdické homosexuály! Není snad její život jedno báječné dobrodružství?
10. října 2010 v 12:38 | Helena de Extasy
*Po dlouhé době jsem se vrátila k rozečtenému Případu nevěrné Kláry od Michala Viewegha a dočetla se tam i o Finsku, a nic pěkného to rozhodně není - led a opilci. Opravdu mi již leze krkem, jak si lidé automaticky, když se řekne Finsko / Norsko / Švédsko / Dánsko / Island / Skandinávie / Kanada představí věčný led a sníh, to nemáte žádnou fantazii a google?! Tím nenarážím zrovna na tento případ, ale myslím to obecněji. Enjoy!
PS: A Fini NEJSOU tiší a plaší!
BTW je tam zmínka o této písničce, mně se nelíbí, ale je ve finštině *jupí*
Finské aerolinie dostály pověsti, jež je provázela: od startu až prakticky do přistání tekl na palubě alkohol proudem. Objednal jsem si campari se sodou jako aperitiv a k jídlu červené Bourgogne Barrique Réserve.
,,A co si dáte po jídle?" chtěla vědět postarší pihovatá letuška.
Nejdříve jsem to nepochopil, ale problém nespočíal v angličtině.
,,Digestiv," vysvětlila mi s úsměvem. ,,Jaký si dáte po jídle digestiv?"
,,Francouzský koňak," řekl jsem. ,,Very Superior Old Pale."
Myslel jsem to jako vtip, ale než jsem se nadál, už mi jej nalévala: sedmihvězdičkový Martel. Na plastovém stolku jsem nyní měl tři různé sklenice.
,,I love Finnair," vyznal jsem se jí upřímně.
Zezadu jsem zaslechl, že se Klára pobaveně zasmála.
,,Everybody loves Finnair," pravila letuška vědoucně.
Snědl jsem teplý roastbeef s dušenou zeleninou a opečenými brambůrky, vypil víno a ohřál si v dlani sklenku s koňakem. Nálada se mi začínala zlepšovat. Z kapsy před sebou jsem vytáhl jakousi příručku leteckého cestování.
,,Relax, take a deep breath and think of something beautiful... such as flowers, stars or silence," přečetl jsem si.
Vypitý alkohol dodával oné triviální větě podivuhodný význam. Na tváři jsem ucítil Klářin dech - poznal jsem, že už také něco vypila.
,,Rentouttavaa lentomatkaa!" oznámila mi.
V ruce držela tutéž barevnou brožuru.
,,Jste si jistá?" řekl jsem.
,,Příjemný let. Znamená to ,Příjemný let!´"
,,Nápodobně."
,,Já už se na vás nezlobím," pronesla po chvíli. ,,Všim jste si? Vypátral jste už, že se na vás nezlobím?"
,,To je tím alkoholem," vysvětlil jsem jí. ,,Ztrácíte schopnost vidět věci v reálných proporcích. I nadále jsem ale lidská hyena. Voyeur života."
Uraženě se stáhla zpátky.
,,Chtěla jsem se usmířit," zamumlala. ,,Nechápu, proč jste protivnej."
Vyndal jsem si z aktovky rozečtenou knihu a zkusil si číst. Letušky procházely uličkou s lahvemi v rukou - stejně jako většina Finů jsem si pokaždé nechal dolít.
(...)
27. září 2010 v 19:19 | Helena de Extasy
*Kdysi jsem dostala sbrku básní mladého Adama Georgieva Básník trýzeň kat a konečně si ji přečetla, byla jsem zklamána, básně jsou průměrné a nijak zvlášť zajímavé. Vybrala jsem dvě, které se mi líbily nejvíc, hlavně ta druhá. Enjoy!
Od boha k bohu
zametáš krásnou dlažbu
Od boha k bohu
polykáš krev v přívalech strachu
Prac nejsi
a v prach se obrátíš
Od boha k bohu
jak Trojská Helena přivádíš zvíře k šílenství
Zvíře v sobě
Od boha k bohu
zvonky uprostřed městečka zvoní
jako by nevnímal utrpení
jedinou pravdu tohoto světa
Prach nejsi
ale v prach se obrátíš
Jak plechovka Coca-coly
rozmačkán
(2004)
-
13. června 2010 v 14:14 | Helena de Extasy
*prostě se mi to hrozitánsky líbí - stanu se menším a ještě menším... Takové citlivé, jemné, milé... Enjoy!
JIŘÍ WOLKER - POKORA (sb. Host do domu)
Stanu se menším a ještě menším,
až budu nejmenším na celém světe.
Po ránu, na louce, v létě po kvítku vztáhnu se nejmenším.
Zašeptám, až se obejmu s ním.
,,Chlapečku bosý,
nebe dlaň o tebe opřelo se
kapičkou rosy,
aby
nespadlo."
13. dubna 2010 v 8:46 | Helena de Extasy
Neznámá autorka poslala tyto básně před smrtí dne 8. března 1944 z krematoria v Birkenau.
MY MRTVÍ ŽALUJEM!
Ne, na našich hrobech nehnijí kříže
a náhrobky se neklenou,
ne, nejsou tam věnce, ni tepané mříže,
andělé s hlavou skloněnou,
vrby a věnec se zlatým vláknem,
svíčka, jež nikdy nezháší.
My hnijem v jámách, politi vápnem,
v kostech nám vítr haraší.
Vybledlé lebky beznadějí
na ostnatých se drátech chvějí
a popel náš jde do všech stran
v tísících urnách rozmetán.
Tvoříme řetěz kolem světa,
semena větrem rozvátá,
čítáme dny, měsíce, léta,
čekáme, čas nám nechvátá.
A stále víc je nás tu dole,
bobtnáme, rostem den co den,
už nadouváme vaše pole,
až jednou pukne vaše zem.
A potom vyjdem, strašný řad,
na lebce lebku, s hnátem hnát
a zařvem ve tvář lidem všem:
My mrtví žalujem!
27. března 2010 v 16:26 | Helena de Extasy
(Kresba Smrt by F.G.L.)
Na paměť Federika Garcíi Lorky
Stalo se v Granadě
1
ZLOČIN
Byl viděn, jak jej vedou po ulici,
jak kráčí pod bodáky
ven do studených polí,
na prahu rána, ještě pod hvězdami.
Zastřelili Federika
za rozbřesku, za šírání.
Celá četa popravčí
sklopila však před ním zraky;
tak se modlili: Dej Bůh -
ani on tě nezachrání!
Mrtev padl Federico,
čelo v krvi, od olova rozedraný.
... V Granadě byl spáchán zločin,
slyšte, v jeho Granadě to udělali!
23. března 2010 v 14:02 | Helena de Extasy
,,Je to trochu smutné, ta snadnost, s níž se někdy lidé zříkají krásy a radosti jako nepominutelných hodnot, a ta neschopnost skutečně poezii vnímat, chápat ji jak živou bytost a ne jako soubor kybernetických údajů." Lumír Čivrný
9. března 2010 v 9:34 | Helena de Extasy
*Romeo und Julia, nejznámější balkonová scéna v němčině, velmi mne to pobavilo. Jsem zvědav, za jak dlouho se to naučím na zpaměť *smích*
Julia.
O Romeo! warum denn Romeo?
Verleugne deinen Vater, deinen Namen!
Willst du das nicht, schwör dich zu meinem Liebsten,
Und ich bin länger keine Capulet!
Romeo und Julia / z ang. do něm. přeložil August Wilhelm von Schlegel. - Stuttgart : Philipp Reclam Jun., 1974. - 110 s.
ISBN 3-15-000005-X
15. ledna 2010 v 16:16 | Helena de Extasy
*Pár ukázek z deníku Anne Frankové, které mne opravdu zaujaly. V první je ,,náznak homosexuality", ale vážně jen pro zavilé propagandisty, protože je to pouze zmatená mysl dívky v pubertě. Další dvě se zamýšlejí nad budoucností deníku a poslední pojednává o válce. Anne je velmi chytrá a bystrá dívka, je tak hodná, dobrá, plná citu a pochopení; také mne uchvátila její znalost čtyř jazyků (holandština, němčina, angličtina a francouzština) a přitom jí je patnáct let (na konci knihy)!Při čtení jejích plánů do budoucna jsem vždy posmutněla ,,Ach Anne, kdyby si věděla..."
12. ledna 2010 v 16:06 | Helena de Extasy
*Paní Monyová je mou oblíbenou spisovatelkou, možná nejoblíbenější českou. Tato ukázka je z knihy Jednou nohou v blázinci, z povídky Pořádně se odreagovat (s. 24)
20. srpna 2009 v 18:23 | Helena de Extasy
*,,Báru a třeba Viewegha?" ptala jsem se maminky před odchodem do knihovny.
,,Třeba, prostě něco moderního, českýho, však víš. Zeptej se knihovnice," odvětila znaveně. Chystaly jsme se na dovolenou, a dovolená v naši domácnosti se neobejde bez minimálně dvou knih.
V naší malinké obecní knihovně jsem vybrala Pohádkář od Barbary Nesvadbové a Báječná léto pod psa od Michala Viewegha, právě z této knihy vám prezentuji dvě ukázky, které mne obzvlášť zaujaly a notně pobavily. Doporučuji si knihu přečíst.
PS: Nad Báječnými léty maminka protáhla obličej, ,,Miláčku, to už jsem četla." Tak se mi opět potvrdilo Pro dobrotu na žebrotu.
20. června 2009 v 18:02 | Helena de Extasy
Tato báseň mi učarovala, nevím přesně čím, je prostě kouzelná. Posuďte sami.
JAROSLAV VRCHLICKÝ - ZA TROCHU LÁSKY (sb. OKNA V BOUŘI)
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu - ale v duši věčný máj,
šel vychřicí - však slyšel zpívat kosy,
šel pouští - a měl v srdci pesly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
19. června 2009 v 16:53 | Helena de Extasy
Právě jsem dočetla knihu Barbary Nesvadbové Brusinky, jež je sbírkou fejetonů, glos a povídek. Svět se posunul mne obzvláště zaujal, takže jak by řekli naši slovenští sousedé: Nech sa páčí.
SVĚT SE POSUNUL
Muži by se nikdy neměli dozvědět, co řeší ženy za jejimi zády. Bavíme se totiž o všem. O tom, jak velký mají penis. Kolik vydrží v posteli. I kolik mají na kontě. Myslela jsem si, že ve schopnosti pomlouvat a do poslední nitě ,,probrat" své protějšky jsou ženy jedinečné. Ve své bezbřehé naivitě jsem opravdu věřila, že muži neslepičí. Nedávnou jsem seděla v kavárně vedle dvou otců od rodin. Seděli blízko svých kočárků, hlavy u sebe a hlasitě probírali zažívaní svých ratolestí. To bych ještě pcohopila. Nicmémě po chvíli prošla kolem nich dívka, nabízející moučníky. ,,Viděls ten jahodovej," vykřikl černovlasý skoro čtyřicátník a zíral na vozík, jakoby tam měli připoutanou striptérku. ,,Neblbni, to nemůžeš. Víš, kolik to má kalorií?" napomenul ho s hrůzou v hlase jeho spolustolovník. Černovlasý muž se jakoby zastyděl. Po chvíli však tišeji dodal: ,,Co kdybychom si ho dali napůl..." Následovala chvíle ticha a posléze objednávka onoho inkriminovaného piškotu. A jak tam seděli s kafíčkem a dortíkem, začali rozebírat své manželky. Vím, že poslouchat cizí hovory se nemá. Mně to však nedalo. Dozvěděla jsem se, že partnerka jednoho trpí od poslední středy sexuálním nechutenstvím. Ta toho druhého je prý zas workoholik. Obě však nemají pochopení pro jejich časté bolení hlavy!!! Šéfové obou pánů byli po důkladném zhodnocení nesvéprávnými idioty. Pak přišly na řadu hadry. Když začli vypočítávat, ve kterém obchodu mají slevy na džíny a které džíny dělají lepší zadek (protože prý nikdy nevíte, kdo si za vás stoupne na eskalátorech), tak jsem utekla. Tiše, opravdu beze slov, jsem se doplížila do své ryze holčičí redakce. Moje kolegyně kouřily, pojídaly Toffifee a rozebíraly čištění septiku. Svět se posunul.
(2003)
Zde hledá 